Gruzie 2014

11.08.2014

Země vína a bláznů.

Gruzie? Ano!

Dva tejdny jsou tak akorát, jelikož pokud má člověk sklon k pití (vlastně ho ani tak moc mít nemusí), těch čtrnáct dní vydrží jen tak tak:). Přílet do Tbilisi ve čtyři ráno, motání se po Rustaveli street a zahajovací pitka u Tbilisi sea mě stála telefon. Moji kamarádi to zvládli bez stráty, dokonce mi pomáhali chodit, děkuji. Ale na každýho nakonec došlo.

Druhý den se to tak nějak opakovalo v úchylnym lunaparku na kopci s krásnou výhlídkou, kterou jsem si bohužel do paměti neuložil:). Nejsem alkoholik, naopak, nepiju zas tak moc. Ale tady to prostě nějak svádělo, neboť gruzínské víno chutná jako víno.

Z Tbilisi do Zugdidi, města uprchlíků z nedaleký Abcházie, to trvalo několik hodin. Sotva jsme zasedli na oběd a pustili se do báječnejch dobrot (ostri, chakapuri, knedlíčky gchinkali a samozřejmě víno) přišla známá gruzínsko česká “družba”. Láhev vodky na stole, plácání se po ramenou s místníma bláznama (teplej kadeřník, šampion v karate a zugdidskej Al Pachino) a potom už nevím…možná jen to, že jsem se bratřil s někým na autobusáku a nechal se poučovat, jak se jí ty báječný knedlíčky chingali.

Cesta do Mestie, horskýho města gruzínský části Kavkazu byla fakt nádherná!! Ostatně všecko to trekování po Kavkaze bylo k ukochání. Nádherný udolí semknutý ve věnci zasněženejch vrcholů, vesničky, krávy, farmáří, domácí kuchyně u bábušky. Koupele v řekách z ledovce, jež kroutí nohy, výšlapy až na hranici sněhu a to všecko v litrech potu.

Tři dny uplynuli jako voda a my se ocitli u Černýho moře. Jelikož jsme měli skejty, svištěli jsme po promenádách, sjížděli kopce…zase nádhernejch pár dní.

Vydali jsme se po starý cestě do skalního města ve Vardzii. Taxikář (mimochodem vojenskej veterán z Afghanistánu) řídil jako idiot, takže jsme se velmi často modlili. Následně ale cesta zmizela a my jsme se houpali přes díry a potoky. Mnoho hodin po neuvěřitelnejch končinách, zapadnutý vesnice, chalupy jak z Mrazíka…úlet.

Skalní město ve Vardzii je krásný, ale ještě víc nás dostávala okolní příroda…víte co? Už mě neba psát o něčem, co nelze popsat slovy. Raději tam jeďte a zažijte:))

Honza 332